Blog č.29 - Kdy ožívají boudy naše? Na Mikuláše.

17. listopadu 2022

Minulý blog jsem začal psát na objednávku. Objednali ho kolegové. Měl být o Mikulášovi, Čertovi a Andělovi. Ale ať jsem začal, jak jsem začal, vyšel mi z toho vždycky fuck-up. Tak jsem o těch svých napsal. Ale Z+V+T (jmenují se totiž Zuzka, Vojta a Tamara) na něm trvali.  Nemáme prý na Mikuláše skoro žádné hosty. Ať prý napíšu blog s tímto tématem a nějaké nám „nalákám“. „Na Mikuláše? Copak vy máte z Mikuláše nějaké historky použitelné v blogu?“ Neměli. A ani já nemám. „To si mám jako vymýšlet???“. „Ano". A já na to: „Dobře, dobře, dobře“.

Zadal jsem tedy Petru Šubovi, který mi do blogu maluje, aby připravil obrázky na tato témata: Mikuláš, Vánoce a Silvestr. Od každého udělal několik krásných malůvek. Až na jedno. Až na téma, ke kterému namaloval s bídou obrázek jeden. Na Mikuláše.

Při střední škole jsem hrál v ochotnickém souboru divadlo. Nejčastěji představení, které na motivy povídky Stephena Leackocka, zdramatizoval náš učitel Honza Dvořák. Bylo to o guvernantce Gertrudě a jednalo se o parodii na love story ze šlechtických kruhů. Já hrál lorda. Myslím, že se jmenoval lord Ronald. Už jen při představování jsem se na jevišti vždy zakoktal. A tak se ze mě herec nestal. Nebyla to totiž herecká škola vysoká, střední ani základní. Ona to totiž nebyla dokonce ani školka. Divadlo, ve kterém jsme hráli, se jmenovalo Jesličky. A víte, kdy měla Gertruda, kterou jsme přejmenovali na „Ach, aneb jak chudá sirota ke štěstí přišla“, premiéru? Na Mikuláše.

Když jsem bydlel v Brně, hrál jsem ve folk – rockové kapele. Jmenovala se Nadotek. Vystupovali jsme v různých klubech, i takových, které nebyly zrovna mekkou našeho žánru. Dokonce se nám podařilo hrát na kulatém pódiu uprostřed nákupního centra Vaňkovka. Půjčil jsem tenkrát basákovi ladičku a pak ji sám nemohl použít. Asi je rozdíl v ladění našich nástrojů. Použil jsem tehdy místo elektrického nástroje nástroj akustický a přiblížil náš zvuk více zvuku folkovému. Ptáte se, na co jsme to tam vlastně tenkrát hráli? Na Mikuláše.

Těsně před otevřením hotelu tu dva lidi z banky instalovali terminál pro platební karty. Nahoru jsem je vyvezl protaženou cestou. Pak sjel do Vrchlabí a po dvou hodinách se je vracel vyzvednout. Jenže cesta už protažená nebyla. Naopak, byla z ní perfektní běžkařská magistrála. Tu z ní, během těch dvou hodin, udělali pilní rolbaři z Pece pod Sněžkou. Vlétl jsem „do stop“ v plné rychlosti vypůjčeným Volvem. I když je to švédské auto, v lyžařské stopě to zvládá špatně. A tak jsme pány z banky dovezli hladové, zmrzlé a rozmrzelé rolbou zpět až večer. Zmrzlí byli na kost a nepomohlo jim ani to, že se jeden z nich jmenoval Leden. Takovéto příjmení totiž nezahřeje ani v létě. Natož na Mikuláše.

Vezli jsme jednou do Brna prezentovat naše pivo Fries do pivnice U Zelené kočky. Vezli jsme tam prezentovat i našeho tehdejšího sládka Honzu Wiesnera. Máme to s Luckou v Brně rádi, protože jsme se tam seznámili, byli spolu na prvním rande (plavat na Kraví Hoře), ona se pak v Rohatci u Hodonína (kde se narodila) vdala a já v Rohatci oženil (oba najednou). Deset let pak v Židenicích žili. U hřbitova. Bylo tam velké krásné parkoviště, které se plnilo jen na Dušičky a na Vánoce. Teď jsme ale bydleli na Svoboďáku. V krásném velkém bytě, s vysokými stropy. A se sládkem. Druhý den jsme jeho, prázdné sudy a naši lehkou kocovinu naložili a jeli zpět do hor. Hladce. Až po místo, kde jsem v minulém odstavci vjel do běžkařských stop. Teď jen do panenského hlubokého sněhu. Otočit se nešlo, nahoru to taky nešlo, a navíc se z naší čtyřkolky technickou závadou stala jen dvoukolka. Tak jsem couval šest kilometrů. Nebylo však možné být celou dobu otočený, a tak navigoval sládek. „Trochu doprava. Stop, vlastně trochu doleva, jsme obráceně. Pozor, teď hooodně doleva!!!“. A tak dále. Dole jsme najeli na někoho v kostýmu. Na Mikuláše.

Jedna známá mi přála k svátku a na mou otázku: „Jak se máš?“ odpověděla „To je spíš na blog než na krátkou odpověď.“ I já odpovídám na stejnou otázku blogem. Ovšem ne, jak se mám, ale jak jsem se měl. Na Mikuláše.

Na Mikuláše budeme mít letos program. Mikulášskou kreativní dílničku, setkání s Mikulášem, nebo Mikulášské promítání pohádek. Tak se přijeďte „mít“ s námi. Budu se těšit.

Karel Polívka

Zpět