Blog hoteliéra č.30 - Neuvolnil jsem se až moc???

10. prosince 2022

     „Chtěla bych Vandičce a Honzíkovi dát speciální adventní kalendář, na každý den nějakou drobnost“, pošeptala mi Lucka jednou večer koncem listopadu. Barunka už spala, a tak jsme mohli vždycky touhle dobou pár věcí potichu probrat. „To zní hezky, vymyslím jim k tomu nějaký rýmovačky, ať to má grády“, holedbal jsem se. Samozřejmě taky šeptem. Nenechte se zmýlit zdrobnělými jmény, to je zvyk z doby, kdy byly děti Lučiny ségry, Vanda a Honza, ještě malí. Teď jim je sedmnáct. Když nám pomáhají, uzavírám s nimi dohodu o provedení práce.

    Vymyslel jsem prvních pět, Lucce je předal, ale přesto že mi obvykle na mé dotazy odpovídá téměř okamžitě, tady se nedělo nic. Po dvou dnech jsem muka tvůrce nevydržel a zeptal se. „Jo, je to hezké, ale dlouhé, poetické a poučné. Jsou to puberťáci, ty neohromíš a už vůbec nepobavíš nějakýma vyčtenýma moudrostma. To musí bejt rázné, krátké a jasné.“ Tak jsem to přepsal.     

     Dala jim tam gumu:

„Dřív než přemýšlet, budete často konat, 

a pak se ze světa chtít radši vygumovat“,

napsal jsem svůj návrh do balíčku. Nojono, uznávám, je to dlouhý, nudný a rádoby poučný.

„Při každým svým umu, používej gumu“ už přes “cenzora“ prošlo.

‌

     Přidala magnet.

„Hlavou k zemi bez helem a bez přileb, 

jako já k druhému magnetu se nepřilep“. 

Dobře, dobře, dobře, uznávám, je to dlouhý, nudný a v tomhle případě poučný ani trochu.

„Mince jím jde krást, na cigára a chlast“ už prošlo.

     Další věc v balíčcích byla baterka.

„Řekl to už bůh, tak hodně lidí by to spletlo, 

když uprostřed tmy křikli: „Budiž světlo“, 

ať už pro bohaté, nebo chudé, 

to světlo díky ní teď bude“. 

Ano, ano, ano, uznávám, je to strašně nudný, příšerně dlouhý, a ještě si to hraje na moudrost. „Použij svou baterku, při svícení na kérku“ do balíčku přidala bez komentáře.     

     Těch nudných mi jich ve „štrozoku“ ještě pár zbylo. Nechám si je na nějaký večírek. Myslím, že to, s přispěním alkoholu, k pobavení poslouží. Po baterce, magnetu a gumě tam přibyl i kolíček na prádlo: „Kolíček na prádlo, směň za chlast a za žrádlo.“ Druhý večer ještě přišla zpráva, jestli nemám nějaký rým na Mikuláše. „Nepotkat žádnýho sráče, hlavně ne na Mikuláše.“  Až se trochu bojím, jestli jsem se neuvolnil trochu až moc. Co?     

    Jeden člověk se mě ptal, jak to u nás probíhá na Vánoce. Popsal jsem mu to. Pak se ptalo dalších deset, tak jsem to napsal na sociální sítě. Zeptalo se jich ale od té doby tři sta osmdesát sedm, tak to napíšu sem. Ptali se: Máte vánoční stromek? Ano. Máte ten vánoční stromek v restauraci? Ano. Vejde se vánoční stromek i na pokoj? Ne. Budou na každém pokoji ozdobené smrkové větve? Ano. Můžeme dát pod stromek v restauraci dárky? Ano. Můžeme dát pod větve na pokoji dárky? Ano. Máte rádi uzavřené otázky? NE!!!

     Pořádáme ještě do Vánoc takový „funtrip“ pro lidi, co dělají firemní akce. Probírali jsme, na naši Z+V+T poradě, program. „Měly by se tam představit všechny aktivity, které tu jdou dělat“, říkala Tamara. „A taky s kým budou ty aktivity dělat, vlastně by je měl někdo přivítat, příjemně naladit a… vlastně, měl bys to udělat ty.“ „Já? Proč já?“. „Ano, ty, kdo jiný?“. V hlavě jsem si přehrál poslední zpětnou vazbu, kterou jsem na svou prezentací (tenkrát v angličtině) dostal od nějaké autority. „Přešlapuješ jak píča a náklady se řeknou cost, ne coast, to je pobřeží.“, řekl mi tehdejší nadřízený. „No tak dobře, natrénuju to a představím. Proběhne to za pár dní, tak uvidím. Apropois, kdybyste firemní akce pořádali, nebo to měli u vás ve firmě na starosti, tak přijeďte. Je to zdarma a když vezmete někoho sebou, bude mít 50% slevu na všechny naše služby.  Přeji vám pohodový vánoční čas.

Mějte se krásně!

Karel Polívka

Fotografie

Zpět