Blog hoteliéra č. 32 - Hudbu složil, slova napsal

20. ledna 2023

‌

    Vždycky když vidím, jak kapela usilovně pracuje na mé písni, vkrádají se mi do mysli slova Štěpána Šafránka z filmu Jak svět přichází o básníky. „Tito lidé mohli dnes odpočívat, nebo se bavit v kině anebo se milovat. Zatím jsou tady a chystají se nebetyčně blbnout z rozmaru dvou šílenců.“ Já jsem sice jeden šílenec, ale jinak bych to podepsal.

    Kytaru jsem dostal někdy kolem svých čtrnácti let. Táta hrál, k tomu krásně zpíval a já chtěl taky. Pamatuji si ale jen na to, že kurz, do kterého jsem chodil, se jmenoval Na kytaru bez not. Učitel v tomto kurzu mi splývá s učitelem autoškoly. Obojí jsem se totiž naučil podobně. Sice to jede, ale je slyšet i vidět, že je to bez not.

    První píseň vznikla na kolejích ve Zlíně. Vím, že v refrénu byla slova: 

„Na nočním Montmártru,

V hospodě u Bártů,

Tam v klidu absint si dát, absint si dát, absint si dát.“   

    Byl jsem holt tenkrát fascinovaný beatnickou generací, hlavně Jackem Kerouacem. Ten, kromě sladkého vína a piva, pil i absint. A proč Montmartre? Tak za prvé, Kerouac měl francouzské předky, svou matku často nazýval v románech „Mamère“. S muzikou měl společného to, že miloval druh jazzu zvaný „bebop“. Za druhé, v té době jsem byl okouzlen i tvorbou francouzského básníka Francois Villona a románem Jarmily Loukotkové „Navzdory básník zpívá“, ve kterém je Villon hlavní postavou. A za třetí, hospoda u Bártů je tam proto, že mě jiný rým na ten Montmartre tenkrát nenapadl. 

    Když jsem začal chodit s Luckou, zmínil jsem se jí, že píšu písně. Myslím, že jsem jí i nějakou, na balkóně v našem prvním místě společného žití (1 + kk v Brně v Komíně) zahrál. Balkón zní romanticky, ale bylo to čistě z praktického důvodu, bylo tam víc místa než uvnitř. Lucka mi hned po tomhle balkónovém zážitku domluvila koncert v hospodě U Dvořáků. Poděkoval jsem jí, ale řekl jsem jí, jestli se nezbláznila? Své první veřejné sólové vystoupení jsem tímto dal na dlouhá léta k ledu. V té době jsem ale také poslal nějakou svou nahrávku mé kamarádce Šárce a ona mi domluvila zkoušku s kapelou.    

    Ta se jmenovala Nadotek. Přijel jsem za nimi na první zkoušku do prvorepublikového domku naproti vile Tugendhat. Rubi (pravým jménem Jindra) ťukal na ozvučená dřívka. Vlča (pravým jménem Magda) a Marta (pravým jménem Marta) zpívaly. Athaj (pravým jménem Šimon) s nimi držel basu. Honza hrál na akustickou kytaru. A já? Já se rozkoukával. Časem Rubi začal hrát na opravdové bicí, domek jsme vyměnili za zkušebnu v Soběšicích, Honza odešel do jiné kapely a my vzali Martina s jeho elektrickou kytarou. Holky doplnila Sylva ve zpěvu a v této sestavě jsme pak v Brně „obrazili“ téměř každý klub, který se nám připletl do cesty. Vše jsme zakončili ve studiu deskou Normální holka, pro kterou jsem většinu písní napsal a natočili ji v Bzenci ve studiu zvaném Shaark.

    Jenže pak jsem odešel do Krkonoš. Abych hudebně nezakrněl, šel jsem k místnímu učiteli huby, Aleši Vejnarovi. Ten na první poslech pochopil, že opravdu nejsem zapáleným instrumentalistou (jak jsem mu řekl už na úvod našeho setkání), ale po poslechu mé písně mě seznámil s Láďou Šádkem. Přijel jsem za ním na první zkoušku do Lázní Bělohrad, do jeho kanceláře a…

    Teď mě napadá, že bych měl možná od poetického líčení své muzikantské anabáze přejít k hotelové próze. Odhlásila se nám skupina, která měla zamluvenou celou Andulu v termínu 27.2. – 5.3. A je v tom týdnu pořád volno. Objednávat můžete zde: https://penzionandula.cz/online-rezervace-1 

    Funtrip č.2 na konci ledna nebude, protože se opět mnoho lidí omluvilo, že nemůžou. Všem těm, kteří se na něj přihlásili, jsme napsali, že bude přesunut na půlku května. Nevím, jestli nám chtěli udělat radost, nebo jim bylo hloupý nám napsat, jak moc je s…štveme, každopádně posun termínu uvítali. Takže vám všem, kteří zařizujete ve své firmě, nebo pro jiné firmy, eventové akce, dáme termín a program co nejdřív vědět!

Co mělo být za tím "a" v mém muzikantském životě? Dočtete se příště…

Krásné, snad už opravdu zimní, dny vám přeji.

Karel Polívka

‌

‌

Fotografie

Zpět