Blog hoteliéra č.10 - Zápisky z deníku

17. dubna 2017

“Mezi kameny rostly nízké, k zemi přitisknuté, větrem rvané a mrazem spalované porosty kostřavy nízké, sítiny trojklanné, psinečku skalního a lišejníků, v nichž tu a tam rozkvetly chlupaté, žluté květy jestřábníků.“ Tolik z deníku knížete podkancléře litevského Michala Kazimierza  Radziwilla z diplomatické cesty přes Krkonoše, kterou podnikl v roce 1677. 

Všimněte si, jak bohatý jazyk používá k popisu toho, že na Sněžce skoro nic není. Já si dnes do deníku napsal: “Sněží“. Táta vždycky říkával: „Nevíš co chceš a nedáš pokoj, dokud to nedostaneš“. Takže mlčím. Opravdu jsem se teď čtyři měsíce z každé vločky radoval. Tak co bych chtěl, že, pane Krakonoši. Je Velikonoční pondělí a já bych dnes nejradši ten název “blog hoteliéra“ přejmenoval na “blok hoteliéra“. Venku je totiž taková zima, že nevím o čem psát.  Základní obchodní pravidlo říká, že se zákazníkem se nemá mluvit o náboženství, politice a o fotbale. Jsou ale Velikonoce a nemám psát o náboženství? Když Sparta prohraje v Jihlavě, jak nepsat o fotbale? (podotýkám, že mám ke Spartě ambivalentní vztah).  A když vyšly první průzkumy prezidentské volby, nepsat o politice? (podotýkám, že mám k prezidentskému úřadu ambivalentní vztah).

Přitopil jsem si. Nejsem žádný Balzac. Ten prý psal ve velké zimě. Neměl na to, aby si zatopil. Jen tak prý přichází ta správná inspirace. O čem se baví lidé, když nemají žádné společné téma? 

Přeci o počasí! To je nápad! Teda, možná. Před chvílí jsem si totiž vyťukal popis toho, co vidím za okny a moc velká zábava to teda není. Posuďte sami: “Mrzne. Sněží. Fouká.“ Takhle to asi nepůjde. Koukám do svého deníku, jestli tam nenajdu nějaké zábavné historky o počasí. Zábavné historky tam jsou, jenže převážně o náboženství, politice a o fotbale.  Kde sakra najít nějaké autentické zápisy o počasí v průběhu roku?

No jasně! Největší sociální síť! Pan Zuckerberg. Vždyť kdo jiný mě poslední léta nutí sem tam něco poznamenat, než on a jeho věta: „Co se vám honí hlavou?“ A když už mám ten blok, využiju toho, co jsem tam za poslední léta napsal. Už teď ale vím, že to nebude žádná řachanda. Kdesi jsem četl, že v každém příběhu by mělo být trochu autenticity. Příběh bez ní je prý chladný. No a jestli je počasí pro většinu lidí námět k lehké konverzaci, pro mě je to jeden z klíčových faktorů práce a tudíž žití. Takže jste připraveni na realitu? I vy, co se těšíte “lehkou prózu“? Opravdu? Dobře, já vás varoval. Jdeme na to!

A hele, začíná to teda pěkně zostra. Před dvěma lety v květnu:

“Nevím, kdo to vše kolem nás řídí, na tak hluboký myšlenky jsem dost povrchní. Jedno ale vím jistě, ten frajer nemá ani tušení, co je základem slova Květen. Tady totiž k…va sněží!“

Hned si ovšem zase kontruji. Před dvěma lety v zimě (podotýkám, že nebyl sníh):

“Nemám rád negativismus, takže pozitivně: Poraďte mi, co by mohli naši zákazníci dělat na horách v zimě?“

Ta stejná zima:

“Už asi fakt blbnu. Sníh v nedávno viděném filmu "S tebou mě baví svět" mi připomíná romantickou předehru a dnes na chvilku viděná "Lavina" zase až těžce lascivní erotický film...“

Další zima, rok nazpět. A zase frustrace. Kde se ve mě vzala ta ostravština, to fakt nevím:

“Honí se mi hlavou jeden vtip: „Pane Bože, proč? Za co mě tolik trestáš? Chalupa mi vyhořela durch, žena mi utekla, práci jsem ztratil, Bože řekni mi, proč?“ naříká chlap před oltářem, když vtom k němu promluví hlas shůry: „Vlastně ani nevím, jen mě tak nějak sereš.“

Bo prší jak cip....“ “

 Jdeme dál. Koukám, že na velikonoce i v minulých letech sněžilo, jak napovídá tento zápis:

“Já sním o "Velikonocích" bílých...slyšíte tu píseň? Pozor, ne cukroví a stromeček, ale vajíčka a vrbové proutí. Polévání vodou je tu ale na zítřek místní vyhláškou zakázáno!“

 Teď pozor. Našel jsem i jeden pozitivní.  Podle tohoto zápisu asi sněžilo a já to bůhvíproč vítal.

“Sníh je specifická forma ledu, pevného skupenství vody. Je tvořen ledovými krystalky seskupenými do sněhových vloček. V přírodě vzniká přirozeně za vhodných klimatických podmínek v oblacích na převážně biologickém podkladu, jako jsou bakterie. Snáší se pak k zemi. Tento děj se nazývá sněžení sněžení sněžení sněžení sněžení sněžení sněžení sněžení sněžení sněžení.........“.

 Z další poznámky je poznat, jak to dopadne, když hoteliér filozofuje. O čem jiném to mohlo být, než o počasí? Chtěl jsem ale ovlivnit aby sněžilo, nebo naopak?

“Prý, že vnitřního míru a vyrovnanosti dosáhnu jednoduše - co neovlivním, nemám řešit. Mám řešit jen to, co ovlivním. Hmm, s tím se dá na sto procent souhlasit. ALE JAK TO DOPRDELE ROZPOZNÁM??!!“

 Vypadá to, že jsem neustále monotematický. Když sněží, vadí mi to, když nesněží, vadí mi to víc. A uprostřed toho všeho neštěstí k nám evidentně přišla bouřka, jinak si neumím vysvětlit následující zápis:

“Když v minulosti uhodil blesk do některé z horských bud, obvykle vyhořela. To ale bylo v prehistorických dobách osmnáctého a devatenáctého století. Když se něco podobného přihodí ve století jedenadvacátém, bouda neshoří, elektřina nevypadne, jen vyhoří server, wifi, počítače, tiskárny. A TO PAK NASTANE STŘEDOVĚK!“

 Po bouřce pro změnu povodně. Toto ovšem byla škodolibost, nás se tu povodně opravdu až tak netýkají:

“Tchán se cestou z Krkonoš na jižní Moravu probojoval přes zaplavené cesty, přívalové deště a povodňové uzávěrky. Pak si dal doma, v Rohatci na terase, rychle jednu kávu a.....šel zalévat trávník.“

 A ještě jedna vysokohorská, povodňová, škodolibá, biblická:

“Už mám dostavěno i seřazeno. Ze zvířat chybí jen chameleon a z rostlin orchidej, jinak jsme připraveni k vyplutí. Tvůj Noe.“

Myslím, že to jako náhled do hlubin hoteliérské duše stačí. Evidentně ji v zimě absolutně nejvíc ničí déšť a v létě sníh. Můžu si totiž vybírat z mnoha podobných „stesků“, ale shrnu to posledním:

“Že leje jako z konve ze všech stran?
A co?! říká Xanax, Neurol, Tryptofan...“

 No, zajímavá procházka po vlastní duši. Ale stačilo. Jdu si radši dál číst o Krkonoších. „Obyvatelé bud poskytovali návštěvníkům přístřeší a pohostinství. Již koncem 19. století bylo možno na boudách dostat silné masové polévky, kotlety, koláčky, mělnické víno, plzeňské i trutnovské pivo. Pila se také bavorská piva – kulmbacherské, mnichovské. Všude bylo možno dostat piva nejrůznějších značek. Ovšem zkušený pan učitel Petrák ve svém průvodci doporučuje zůstat během dne u jedné značky“. Hned je mi líp. Většinu toho máme taky a navíc si to pivo vaříme sami. A mě nezbývá než souhlasit s panem učitelem Petrákem. Samozřejmě, že je nejlepší zůstat během dne u jedné značky. Naši hosti se toho celé Velikonoce drželi a dnes ráno vypadali všichni svěže a odpočatě.  Že po celou dobu venku mrzlo, sněžilo a foukalo? Ale prosím vás, kdo by se tím trápil!

‌

Krásné Velikonoční pondělí.

Zpět