Blog č.25 - Krkonošské pivní stezce už je 8 let

12. září 2022

Blog číslo dvacet pět a Krkonošské pivní stezce je osm let. Povedené rýmy mě zbaví každé rýmy. Pěkný začátek, co? První rým překvapivý a druhý absolutní.

    Ale nechám rýmovaček, na ty mě užije v kapele (Beat Brtewski). Zpět k próze. Stezka se za těch osm let proměnila. Začala jako uskupení čtyř pivovarů, dvou ve Vrchlabí (Hendrych v Hendrychovi a Medvěd v Pivovarské Baště), Fries nad obcí Strážné (na Friesových boudách) a Paroháč úplně nad všemi (Luční bouda). A rostla. Dozvěděli se o ní v Malé Úpě a vyrostla o pivo Trautenberk. Dozvěděli se o ní v Peci pod Sněžkou a vyrostla o pivo Sněžka. Vojta Hendrych se rozhodl, že pivo nebude v baru servírovat, ale jen v pivovaru vařit. A vyrostla o kavárnu v Peci pod Sněžkou jménem Craft Coffe. Luční bouda už neprojevila zájem se dál stezky účastnit, tak zbylo pět pivovarů.

    Jak ale říkají všechny příručky, je skvělé mít skvělý nápad a skvělé produkty, ale musí se o tom taky někdo „skvěle“ dozvědět. Vymýšlel jsem jak.

    Byli tu tedy instagrameři. Kluci, co natáčí videa. Ta se dají pak nahrát na facebook, tik-tok, linkedin, youtube atp. Takže jim můžeme říkat třeba sociální síťaři. Nebo síťaři. Na podzim přijedou další kluci. Kluci z Prahy. Ti o sobě dokonce říkají, že jsou youtubeři. Vždycky jsem o sobě pochyboval. I o tom, jestli mám dostatek sociální inteligence. O tom pochybuji stále. Teď ovšem vím s jistotou, že jednu sociální vlastnost určitě mám. Sociální produktivitu. 

    Byl tu Marek Ztracený. Netušil jsem, že i slavným osobnostem můžu ulehčit život. Když přijel, navrhl jsem, zda si nemůžeme všichni tykat. S úlevou tuto nabídku přijal se slovy: „Tím bude vše jednodušší“. A bylo.

    Byl jsem dvakrát natáčet rozhovor o pivní stezce. Ten první pro východočeskou televizi V1. Bylo to v době, když už bylo více než zřejmé, že plešatím. Ale nabyl jsem dojmu, že se pleš do televize nehodí. Vzal jsem si tedy čepici. Ten druhý v Peci pod Sněžkou pro online magazín VisitChef, který má v hlavičce heslo: „pro lidi s láskou ke gastronomii“. Vzpomněl jsem si na nejznámějšího českého kuchaře a na jeho účes. Zvolil jsem tedy stejný.

    Byla tu kapela Wohnout. Po koncertě se stavila u nás na stánku ochutnat naše pivo Fries. Lucka jim představila koncept Krkonošské pivní stezky. Líbilo se jim to a říkali, že podobné věci viděli i v Belgii. Jen, že tam za absolvování dostali tričko. Tak Lucka vymyslela, že kdyby lidé vypili v každém pivovaru piv pět, což je v průběhu čtyř měsíců možné, tričko by dostali. Zavedli jsme to. Hned první DEN přišla skupina již notně znavených „stezkařů“. Lucka šla něco vyřídit do restaurace a náš dlouholetý číšník Ondra volal přes celou restauraci: „To je ona, to je ta, co to vymyslela“. Jeden ze skupiny sebral poslední síly, co mu ještě zbyly, došel za ní a řekl: „Tak my Vám teda P.Ě.K.N.Ě děkujeme“. Tričko dostal.

    Když mi Lucka ten nápad s pěti pivy vyprávěla, byli jsme v Hradci Králové. Já, zaujat tou myšlenkou, jsem vyjel od muzea a odbočil tam, kam se odbočit nesmí. Hlídkující policisté nás zastavili. Prohlédli mé doklady a pak mi udělili symbolickou pokutu dvě stě korun. Prý když nejsem místní, ale až z Krkonoš, tak budou mírní. Zatajil jsem jim, jsem se v Hradci Králové narodil a, do odchodu na vysokou školu, i žil. Celých osmnáct let. V ulici Divišova, která je od místa přestupku asi padesát metrů. Víte, co znamená rčení, mlčet, jako s teplou buchtou v puse? Já i má žena už to víme.

    „Fraška života letí kupředu jak splašená herka – a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního aktu“ říkal Horác Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe. I tady čas letí, i tady v Krkonoších. I Krkonoše musí jít s dobou. Proto jsem vymyslel způsob, jak projít stezku s mapou v ruce. Ta mapa je ale v telefonu (Smart Guide) a aplikace radí nejenom kudy jít, ale i kde se zastavit a co si tam dát k jídlu. V tom, co si dát na stezce k pití, v tom vám radit žádný průvodce nemusí. Jen bacha, i "chytré" telefony mají tendenci se na stezce, po „požití“, ztrácet. Je to takový krkonošský pětiúhelník.

    Osmý ročník tedy brzy skončí (2.10.2022) a já se na vás těším v tom devátém. Na zdraví!!!

Karel Polívka

Fotografie

Zpět