Blog č.43 - Past pohodlí a naHoru.tv
Blog č.43 - Past pohodlí a naHoru.tv
30. prosince 2023
Blog č.43 - Past pohodlí a naHoru.tv
Musím to přiznat. A musím to přiznat nejenom vám, ale i sobě. Jsou chvíle, kdy upadám do takzvané pasti pohodlí. Že upadat do pasti pohodlí, ve dvanácti stech metrech nad mořem, je nemožné? Věřte, že to možné je. Chci třeba, aby tu hosté měli rychlý internet. A tak ho mám taky. Chci, aby se tu hosté dobře najedli. A tak se najím taky. Chci, aby tu lidem bylo teplo. A tak mě je teplo taky. Chci, aby se tu lidem dobře žilo. A tak se mi tu dobře žije taky.
Ale neupadl jsem do té pasti natolik, abych se nevzdělával. Četl jsem tedy i knihu Olivera Burkemana (Čtyři tisíce týdnů) a ten v ní píše, že lidstvo by to nemělo přehánět s tím svým věčným „usnadňováním“. Dojet třeba kamkoliv autem. Objednat si z toho auta oběd a ve stejném autě ho i sníst. Bavit se na sociálních sítích. Platit pohodlně online. A tak dále. Respektuji a obdivuju lidi, kteří se pasti pohodlí záměrně vyhýbají. K dokonalosti tento přístup k životu dovedli třeba budhističtí mniši v Tibetu. Z osobní zkušenosti znám jednu cukrárnu ve Vrchlabí a jednu ve Špindlerově mlýně. Tam se pohodlí vyhýbají tím, že se u nich nedá platit kartou. Jen reálnými penězi. Možná tak mnoha lidem otevřeli neznámou krajinu jejich vnímaní. Ale možná, že je neberou kvůli něčemu jinému. Vím já?
Napsal jsem píseň, ke které mě inspirovala firma Growjob. Cílem firmy je, jak píšou na svých webových stránkách, přinášet osobní a firemní růst. Absolvoval jsem přednášky jejího zakladatele, Petra Ludwiga, i jeho kolegů Denisy Dědičové a Lukáše Havránka. A vznikla píseň „Schůzka sám se sebou“, kterou jsem jim poslal. A Lukáš mi na základě toho napsal. Podíval se totiž, co dělám a skvěle jsme mu tak zapadli do konceptu jeho další aktivity, kterou je web naHoru.tv. Dělá v něm rozhovory se sportovci, kteří se věnují extrémním sportům. A napadlo ho natočit několik rozhovorů u nás. Je sice pravda, že v mém podání se extrémním sportem stane i biliár, ale vzhledem k tomu, že jsem byl hostitel, natočil rozhovor i se mnou.
Až budete říkat cokoliv do televize, mám pro vás několik rad:
Pokud ukážete na kameru značku piva na půllitru, ujistěte se, že bude vidět. Když vidět není, budete vypadat hloupě.
Hned na začátku si ujasněte, kam se máte dívat. Když se díváte jinam, vypadáte hloupě.
Hned na záčátku si ujasněte, v jakém pořadí se budou rozhovory vysílat. Když to spletete, budete vypadat hloupě.
Pokud budete zmiňovat nějaké přesnější údaje, třeba nadmořskou výšku,ujistěte se, že ji víte. Když ji nevíte, budete vypadat hloupě.
Ujasněte si rozdíl významů slov zaměstnání a zaměstnanec. Když to neuděláte, budete vypadat hloupě.
Pokud s Vámi bude v místnosti pes, neklepejte na dřevo. Když zaklepete, bude to pak vypadat hloupě.
Pokud denně projíždíte nějakou trasu v různých dopravních prostředcích, změřte si, jak dlouho to trvá. A zapamatujte si to. Když to neuděláte, budete vypadat hloupě.
Nepoužívejte zkratky. Někdo se vás na jejich význam může zeptat. Když neodpovíte, budete vypadat hloupě.
Lukáš mi nabídl, že jestli chci, tak můžu natočit i píseň. A jestli prý nemám nějakou hotelovou? Jestli chci? Jasně, že chci! A jestli mám? Jasně že mám! Všechny marketingové poučky radí, že důležitý je silný příběh. Tahle píseň sice nemá silnou melodii, ale příběh, silný příběh, ten tahle píseň má.
Lucka říká, že když je to Silvestrovský blog, měl by být zábavný. Vysvětlil jsem jí, že se o zábavné blogy snažím celý rok. Bude to už můj pětačtyřicátý Silvestr a tak je poměrně těžké udělat ho nějak nově, neokoukaně, zajímavě. Mám se snad opít? Opil jsem se už mockrát. Mám se neopít? Neopil jsem se taky už mockrát. Měl bych nějak zhodnotit rok? Měl. Jenže to mě napadají jen verše Jarka Nohavici, který jimi sice charakterizoval komunismus, ale mě to, v mém věku, přijde jako trefné hodnocení života.
Letos se mi nijak spatně nežilo,
v létě bylo vedro, v zimě sněžilo,
z jara ledy tály, byly povodně,
to jste milé děti přišly o hodně.
A před koncem roku? V první půlce prosince napadlo, tak jako loni, opravdu hodně sněhu. V druhé půlce, tak jako loni, sněhu prudce ubylo. Ovšem vypadá to, na rozdíl od loňska, že k hotelu nepůjde vyjet autem a že dokonce bude v provozu dětský lyžařský vlek. A půjde to na běžkách. A půjde to na skialpech. Přeji vám tedy krásný rok 2024 a pokud vám to čas dovolí, přijeďte se na nás podívat. Protože, jak jsem napsal do své vánoční písně:
Ať blízko, anebo daleko,
Od mámy od táty, od rodné hroudy.
Budete vždycky naměkko,
Když přespíte v hotelu Friesovy boudy.
Mějte se krásně!
Karel Polívka
