Blog hoteliéra č.44 - Skřítci Rosička, Frísulka a Potůček

25. února 2024

Blog hoteliéra č.44 - Skřítci Rosička, Frísulka a Potůček

‌Frísulka se otočila na Rosičku a říká mu: „Ty mi chceš tvrdit, že tě na té sjezdovce spláchla vlna?“

„Ano, normálně přišla z vrchu, od horní stanice vleku, a třikrát mě přetočila. Skončil jsem pak v potoce.“

„Hele, do nás Potůčků se nenavážej, jo? Já se ti taky v suchých dnech, bez rosy, nesměju, ROSIČKO!“ ohradil se Potůček.

„Ale já do toho potoka nespad kvůli tomu, abych se ti smál. Prostě mě ta vlna spláchla. Ještěže jsou tu ty sněhové závěje. Zastavily mě uprostřed kopce.“

Takhle by pohádka začínat mohla, ne? Co myslíte? Při různých debatách o knize Blog krkonošského hoteliéra mi totiž Petr Ticháček říkal: „Kájo, ta kniha je super nápad, určitě ji vydej. A nechceš pak napsat knihu pohádek? Já bych ji namluvil, protože kdykoliv čtu pohádky dětem, má to velký úspěch.“ Věřím mu. Po mnoha letech moderování v rádiu si lepšího pohádkáře představit neumím. Takže fajn, po technické stránce to je domluveno. Vím také, že by k tomu Petr Šuba s jeho kolegyní nakreslil i moc hezké obrázky. A nakladatelství Zdenky Drahné, Green Mango, by to jistě rádo vydalo. Takže už zbývá jen jedna maličkost. Napsat to.

Zamyslel jsem se, které pohádkové postavy utvářely mě. Křemílek a Vochomůrka, Bob a Bobek, nebo pejsek a kočička. Jenže většinou jde o dvojici. A my máme ty postavičky tři. Mohl bych jednu postavu ubrat stejně, jako Jára Cimrman, který inscenoval Hamleta bez Hamleta. Třeba takhle:

Frísulka: „Víš, co já bych tomu našemu Rosičkovi řekla, kdyby se pořád neschovával? Přímo do očí? ‚Ty mi chceš tvrdit, že tě na té sjezdovce spláchla vlna?‘“

Frísulka pokračuje: „A víš, co by mi na to odpověděl?“

Potůček: „Ne.“

Frísulka: „Řekl by: ‚Ano, normálně přišla z vrchu, od horní stanice vleku, a třikrát mě přetočila. Skončil jsem pak v potoce.‘“

Potůček: „Tak to by mě teda pěkně naštvalo. Myslel bych si, že si ze mě dělá hloupou srandu.“

Rosička: „Ale on by to tak nemyslel. Znáš ho, je to dobrák. Odpověděl by ti: ‚Ale já do toho potoka nespad kvůli tomu, abych se ti smál. Prostě mě ta vlna spláchla. Ještěže tu jsou ty sněhové závěje. Zastavily mě uprostřed kopce.‘“

Tak jako šlo by to, vo to nic. Ale je to nějaký šroubovaný. Navíc je to pro děti, a myslím, že i kdyby Petr Ticháček dělal se svým hlasem divy, cenu Astrid Lindgrenové za literaturu pro děti bychom nedostali.

Zkusím se tedy přiblížit dnešním dětem. Baruščini hrdinové jsou třeba Kouzelná beruška a Černý kocour. Ti jsou ale většinou letní. Chtěla sice, abych našel díly seriálu, ve kterých jsou na bruslích, ale to se mi nepodařilo. Našel jsem jen dva zimní díly se Santou Clausem. Jenže jeden z nich byl tak strašidelný, že jsem se bál i já. Asi stejně, jako jsem se v dětství bál u pohádek Hanse Christiana Andersena. Sněhovou královnu jsme totiž měli namluvenou na desce a hlavní postavou je tam kluk jménem Kája. Ještě dnes mi zní v uších to úpěnlivé volání Gerdy „Kááájííí“. Brrr.

Zeptal jsem se tedy umělé inteligence, jestli neví, které slavné romány mají tři hlavní postavy, abych se inspiroval. Vypsala mi je: Tři mušketýři, Tři kamarádi, Tři sestry a Tři veteráni. Jenže tři mušketýři byli čtyři, tři veteráni a kamarádi byli vojáci a tři sestry byly… sestry. A to ani Rosička, ani Potůček, ani Frísulka nejsou.

Vrátím se ale od pohádek k próze. Dole ve Strážném si totiž začal hrát únor na duben, a tak lyžařská škola, do které chodí Baruška, ukončila sezónu. U nás se zatím pohodlně lyžuje, a tak se škola přesunula k nám. Mé hoteliérské srdce by mohlo zaplesat, protože rozloučení se sezónou proběhne v penzionu Andula. Ovšem mé hoteliérské srdce je přeci jen slabší než to lyžařské. A tak mě ta hra přírody dole pod kopcem s prominutím s…e. A utvrzuje v rozhodnutí, že má spolupráce s Krkonošským národním parkem nejenom neusne, ale naopak se probudí a všem firmám, které k nám přijedou, ukážeme, jak se k té přírodě a v té přírodě chovat. Ať se tomu oteplování všichni postavíme čelem!

Takže milí přátelé, milí kamarádi, pojďme všichni pracovat na tom, aby Rosička začal zase v únoru padat až po krk do čerstvých sněhových závějí nejenom u nás, ale i pod kopcem. Abychom tam ty Potůčkovi jmenovce viděli až od jara a aby Baruščina lyžařská škola oslavovala na Andule konec sezóny nejdřív na Velikonoce. Ano? Díky!!!

Mějte se krásně a hezký a dlouhý zbytek zimy.

Karel Polívka

‌

Zpět