Blog č. 49 – Máme snad loudy v hotelu Friesovy boudy?

Blog č. 49 – Máme snad loudy v hotelu Friesovy boudy?

26. ledna 2025

Blog č. 49 – Máme snad loudy v hotelu Friesovy boudy?

   V Brně se dobře žije. I paří. Víme to. Žili jsme tam deset let. A deset let pařili. Bydleli jsme chvíli v centru, v ulici Jana Uhra, a přímo v našem domě byla vinárna. Stali jsme se tam štamgasty. Pak jsme se přestěhovali do Židenic, na ulici Komprdova, kde byla u tramvajové zastávky hospoda. Stali jsme se tam štamgasty. Potom přišly dva hotely v Krkonoších. Stali jsme se hoteliéry. Nejbližší restaurace je dvě patra pod námi. Tam ale štamgasty nejsme. Tam jsme „provozovatelé“. A provozovatel ve své hospodě pařit nemá. A nemůže. Na což jsem po pár letech mohutného ochutnávání našeho piva Fries přišel. Tudíž se nám tady sice dobře žije i daří, ale nepaří.

   Ovšem do Brna se rádi vracíme a sem tam se i vrátíme do „pařících“ let. Lucka zapomněla při jednom vzpomínkovém večírku peněženku v Baru, který neexistuje. Druhý den jí číšníci peněženku vrátili s nezměněným obsahem. A protože nám tam všechny nápoje chutnaly a obsluha byla skvělá, rozhodli jsme se něco z ducha Brna přenést i do Krkonoš. Kluci přijeli, namíchali, nafotili a popsali to, co bychom tu mohli mít. A my to ochutnali. Co vzniklo?

  • Friesovo Negroni – V roce 1919 požádal hrabě Camillo Negroni barmana o silnější variantu koktejlu Americano. Barman nahradil sodovku ginem. Kluci přidali slivovici, aby tu Moravu dostali i do hor.
  • Lucgin – Kousek za kopcem, v Jablonci nad Nisou, vyrábějí skvělé sirupy. A Lucka tehdy na večírcích pila gin. Kluci nelenili, do zázvorového Kitlu přidali gin, citronovou šťávu a sodu. Lucgin tak byl na světě.
  • Malinové Daiquiri – Daiquiri vzniklo na přelomu 19. a 20. století na Kubě. A ke Kubě mám osobní vzpomínku. Když jsem před lety přemýšlel, jaké jméno bych dal synovi (kdybych ho měl), myslel jsem na Kubu. Mamka mi to ale vymluvila. Jakub Polívka prý není jméno, ale jazykolam. Tak máme Báru.
  • Bezbeton – V mládí jsem často pil drink, kterému se říkalo beton. A až při psaní těchto řádků jsem si uvědomil, co to vlastně znamená. No jasně, je to Becherovka s tonikem! A když do toho barman z Baru, který neexistuje, přidá bezinku, která v Krkonoších existuje, rázem je tu skvělý drink!

Vařil jsem se sládky naše pivo Fries. A napsal o tom píseň. Jmenuje se První a poslední hřích, i když kapela jí říká Pivní.

A vypil jsem mnoho piv Fries. I o tom jsem napsal píseň. Jmenuje se Kocovina.

   Všichni se mě pořád ptají, jak mě napadlo vařit v Krkonoších pivo. Jenže to nenapadlo mě. Napadlo to majitele. Má totiž známého, který tyto pivovary staví. A tak ho postavil i u nás. Když byl pivovar hotov, ptali se mě architekti, jak se bude pivo jmenovat. Měli totiž za úkol vytvořit k němu logo. Nezaváhal jsem ani vteřinu a pivo Fries bylo na světě.

   O Krkonošském originálním produktu už jsem taky napsal mnoho. V nápojovém lístku máme, kromě piva Fries, také likéry od firmy Apicor. Když jsem poprvé viděl jejich nabídku, hned mě to přeneslo o více než sto let zpět. Je tam totiž rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka,višňovka a vanilková. Z toho, co cítil pan rytmistr ve Švejkovi ze závodčího, chybí jen rum a jeřabinka. Rumů máme v nabídce spousty, ale žádný z nich není krkonošským originálním produktem. A jeřabinka je tak netradiční pálenka s tříslovou chutí, že ji mají málokde. Snad jen v centru Horní Malé Úpy. Ovšem tam to není likér, ale horská chata. Vanilkovou máme zmrzlinu a čerta nemáme. Vybrali jsme totiž likérů jen několik, ale některé z nich jsou každoročně vyhledávány našimi zákazníky. Máme tu party, které se každoročně alespoň jednou „zvišňovkujou“. Nebo alespoň „zchilivišňovkujou“. Většinou hned po příjezdu, takže pak většinou celý pobyt sekají dobrotu.

   Objevil jsem novou funkci umělé inteligence. Umí mi zaranžovat písně. A dokonce ve stylu, který jí zadám. Inspirovalo mě to ke zhudebňování říkanek, které používám k videím. Jedna byla i o hotelu Friesovy boudy. Zněla takto:

V zimě přivítáme běžkaře i loudy, v hotelu Friesovy boudy.

„Jaký loudy?“ zeptala se Lucka.
„No, jako že všechny. Jak ty aktivní, tak i ty, co radši odpočívají,“ bránil jsem se.
„K nám loudové nejezdí“ pronesla nekompromisně.
„Aha, na tom něco je. Ale jak se dají zrýmovat boudy, aby to byla pravda?“ zeptal jsem se Lucky.
„Však ty si poradíš.“

   Tak víte, co jsem udělal? Poradil jsem si. Dokonce se mi to podařilo čtyřikrát, takže píseň obsahuje Friesovy boudy ve čtyřech ročních obdobích. 

Jak se vám líbí? Napište mi, budu moc rád.

Krásnou zimu!
Karel Polívka

Fotografie

Zpět