Blog č. 51 – Nemůžu přijít panu Plešatému na jméno
Blog č. 51 – Nemůžu přijít panu Plešatému na jméno
06. dubna 2025
Nemůžu přijít panu Plešatému na jméno. Sleduju rád jeho videa z tuzemských i zahraničních hotelů a pečlivě si dělám poznámky. Tak proč mu nemůžu přijít na jméno? Protože si vždycky nejsem jistý, jestli se jeho přezdívka píše „pan Plešatý“, nebo „pan Tlustý“. Jednu vlastnost má totiž v přezdívce, o druhé neustále mluví. Navíc jsem taky plešatý, tak se mi to prostě motá.
Ovšem mému nadšení z toho, jak za nás dělá sledování konkurence, to neubírá na síle. Co všechno obsahuje snídaně, inspekci pokoje a popis wellness zóny – to vždycky zhlédnu celé. Přiznávám, že jeho hodnocení, jak mu jednotlivá jídla chutnají, přeskakuju. Ne že by mě to nezajímalo, ale je to přece jen dost subjektivní. A pro objektivnější obrázek si radši pročítám recenze od dalších hostů.
Druhá věc, která mě ale zajímá, je jeho schopnost být tak populární na YouTube. A získat tak velkou obec sledujících. Ano, slovo „sledující“ je doslovný překlad anglického followers. Žádný lepší český neznám. Prostě – sledují. Říkal jsem si, že by bylo hezké, kdyby Blog krkonošského hoteliéra sledovalo taky tolik lidí. Bylo jich tam 44. Videí je 42. Videí mám, myslím, dost. Množství sledujících se rovná nule. Začal jsem se tedy sledovat ještě ze soukromého profilu a profilu kapely. Takže počet vzrostl na 46. Pan Plešatý jich má 120 000. Takže když to navýším dva tisíce šestkrát, tak ho doženu. Mám tedy co dělat. Kdybyste mi v tom chtěli pomoci, staňte se sledujícími zde:
Odběr je zdarma – a třeba vás videa potěší.
Samozřejmě se nejdřív na ten kanál podívejte. Fakt jsem ho vylepšil. Teda, videa tam zůstala stejná, jen jsem zapracoval na tom, aby je někdo někdy našel. Což jsem doteď považoval za samozřejmé. Jsou tam přece hezké věci, ne? Často i dobrá muzika, ne? Některá z nich jsou vtipná, ne? Některá dojemná, ne? Takhle jsem si to sám pro sebe hodnotil. Pak jsem se uprostřed této sebechvály zastavil: Počkej, a myslí si to taky někdo jinej? Většina z nich má kolem padesáti zhlédnutí. A to jen proto, že jsem se na to já sám podíval minimálně dvacetkrát. Pak všichni zaměstnanci. Ale rozhodně ne všichni jejich příbuzní. Proč ne? Protože to by to číslo muselo násobně narůst. A to se neděje.
Říkám si – co dělám špatně? Jsou to názvy? Podívám se. Tak hned první video: Horská pohádka pro rodiny s dětmi. Ano, není to zrovna šokující, ani překvapivé. Vedle všech těch ostatních příspěvků to vypadá, jako byste přišli z pestrobarevné pouti do tichého obývacího pokoje.
Jenže co s tím, když je to pravda? Co by psali profesionální youtubeři? Třeba:
- „Na koloběžkách se u nás nezabijete?“
- „V sauně se ohřejete, ale úžeh vám nehrozí?“
- „Nejvýš položená tatarka v ČR, která je vždy čerstvá?“
Tak pravda, jsou to názvy originální. Ale chci já být ve svých letech originální? Jsem snad François Villon, Jim Morrison či Kurt Cobain?
Podíval jsem se tedy ještě jednou na pana Plešatého. A na jeho názvy. Došel jsem k závěru, že on je vlastně taky nepíše ve stylu rockových hvězd. Nevymýšlí si. A dokonce – když se mu hotel líbí – ty názvy jsou vlastně celkem smířlivé. Ne senzační za každou cenu. Po zhlédnutí prvních videí jsem měl pocit, že mu jde hlavně o to, aby byly snídaně co nejpestřejší. Ale časem jsem zjistil, že i on hledá hodnotnější věci. Třeba aby tam byl k snídani klidně jen jeden druh croissantu. Ovšem ten nejlepší. Nebo ještě lépe – čerstvě upečená česká buchta.
Takže, milí – zatím nesledující:
- Pokud mi chcete udělat radost, začněte nás sledovat.
- A pokud se vám nechce, tak mi alespoň napište, co dělám blbě!
Abych nezapomněl – skončila zimní sezóna. Hotely jsme zavřeli a začneme až v květnu. V nadcházející sezóně chceme ještě víc vykročit k udržitelnosti. A omezit odpady. Proto jsme zrušili minibary. A také papírové hotelové info na pokojích. Zvolili jsme totiž jinou formu. Jakou? Přijeďte a uvidíte!
Mějte se krásně a těšíme se na vás!
Karel Polívka
