29. srpna 2016
Dobrý den,
tak dnešní blog by měl být hořkosladký. Je totiž poslední v tomto létě. Copak o to, důvodů k hořkosti je víc než dost. Například konec prázdnin. Nebo konec léta a dovolených. Co však najít na konci prázdnin sladkého? Radost z práce? Radost z učení? Tak naivní nejsem. Když o tom ale přemýšlím, tak v dávných dobách byl pro mě konec prázdnin přeci jen v něčem sladký. Jako praktikující platonik jsem se vlastně vždycky do školy těšil. No ano, většinou na nějaké ty copy či dolíčky ve tvářích dívek z vedlejších lavic. Nebo z vedlejších tříd. A nejčastěji obojí. Moji stydlivost pak v průběhu let zmírnila hlasitá muzika. A pivo.
Když už jsem toho piva, tak slad je sladký, to je bez debat. A chmel zas hořký. Dočetl jsem se, že v Krkonoších je začali dohromady vařit už ve 14. století. Bylo to v Jilemnici, ale i ve Vrchlabském urbáři je pár zmínek o právu vařit pivo pro několik usedlostí. První akciový pivovar byl založen v roce 1901 v jižní části města. Kvalita piva se prý rovnala tehdejšímu ležáku z Plzně. No vidíte, kdyby na tom zapracovali, mohlo se nyní říkat třeba “pivo vrchlabského typu“. Na zahraničních plechovkách by to znělo takto: “True vrchlabi beer“. V hospodách by si štamgasti objednávali tři velká Vrchlabí. A možná by čelo fotbalové ligy opanovala Viktoria Vrchlabí. A tak dále. Jenže se tak nestalo a poslední várka ve Vrchlabském pivovaru byla uvařena v roce 1973.
Ale v dnešní době jsou ve Vrchlabí pivovary dokonce dva. Najdete je jak při cestě k nám, tak při putování po Krkonošské pivní stezce. Protože my tu všichni víme, že kde se pivo vaří, tam se dobře daří!
Karel Polívka