Blog hoteliéra č.46 – „Pět piv od sládků a třicet kiláků“ slaví deset let od vzniku

14. července 2024

‌

  Blog hoteliéra č.46 – „Pět piv od sládků a třicet kiláků“ slaví deset let od vzniku

   „Teď, když je pivovar hotový a pivo navařené, jdu na propagaci,“ říkal jsem si. „Máme určitě nejvýše položený pivovar v Čechách. To se bude, panečku, propagovat úplně samo,“ chlubil jsem se. Ale zjistil jsem, že pivovar na Luční boudě je o dost výš. Navíc je minipivovarů v Krkonoších několik. Co s tím? Co když o nich nebudu mlčet, ale naopak o nich budu mluvit? Co když nebudeme o zákazníky bojovat, ale naopak je společně na naše piva lákat? Obvolal jsem je, o svém nápadu jim řekl a získal je. Krkonošská pivní stezka byla na světě. A je na světě už deset let.

   Dal jsem si sám sobě poetickou výzvu. „Když už jsi vymyslel píseň o pivu Fries, tak přece dokážeš to samé i o Krkonošské pivní stezce, ne?“, říkám si. Povedlo se. I s hudbou. S kapelou jsme píseň nahráli a z fotek kamarádek a kamarádů jsem udělal klip. Najdete jej ZDE!

   Před několika lety jsme chtěli stezku zatraktivnit. Inspirovala nás k tomu kapela Wohnout v Jilemnici na pivních slavnostech. Říkali, že podobnou stezku znají i z Holandska, ale tam dávají jako dárek tričko. No a oproti tričku nám náš otvírák přišel dost tristní. A tak jsme vymysleli, že když někdo vypije v každém pivovaru pět piv, tričko mu dáme. Mysleli jsme, že to někteří v průběhu těch čtyř měsíců postupně zvládnou. Ovšem k našemu velkému překvapení hned první víkend to zvládlo deset lidí. A nakonec se počet lidí s pěti vypitými pivy vyrovnal počtu lidí s dvaceti pěti vypitými pivy. Jenže jsme tak vytvořili Krkonoše spíš opilé než zdravé. Došlo mi to, když šla má žena Lucka jednou okolo poledne pro něco do kuchyně a číšník na ni ukázal se slovy: „To je ta, co to vymyslela.“ Jeden již notně zmožený pivní turista jí nejistě potřásl rukou a na pokraji sil povídá: „Tak my vám teda PĚKNĚ DĚKUJEME!“ Od té doby na otázku, proč už varianta 5x5 není, odpovídám: PROTO!!!

   Stezka je populární. Nejen mezi pivaři a turisty, ale i u spřízněných organizací. Díky nim k nám jezdí zahraniční návštěvy. A protože je to horská stezka, přitahujeme severské státy. Loni to byl jeden novinář ze Švédska, který mi říkal, že jsme nejvýše položená pivní stezka v Evropě. Doprovázel jsem ho na cestě dolů, takže to nemohl být jen výplod výšlapem zmožené mysli. Vím, že podobné jsou v Bavorsku nebo franckém Švýcarsku, ale ne tak vysoko. Horské pivní atrakce existují, třeba pivní zahrádka na Zugspitze v Německu (2 962 metrů) nebo bar na Jungfraujochu ve Švýcarsku (3 454 metrů). Ale tam se nic nesbírá, jen se po výstupech odpočívá a pije. Takže tomu tak budu říkat dál, dokud mi někdo nedokáže opak.

   Letos novináři přijeli opět. A opět ze Švédska. Ale i z Finska, Dánska a Norska. Všichni najednou. Běžel jsem jim naproti k Richtrovým boudám. Myslím si tedy, že v těchto novinách vyšly články o tom, že stezku v Čechách provozuje plešatý zpocený a udýchaný hoteliér se špatnou angličtinou. Ale jistý si nejsem. Články jsem sice viděl, dokonce je i četl, ale co v nich bylo, to nevím. Byly tam fotky zpoceného plešatého hoteliéra a u nich popisky. Švédsky, finsky, norsky a dánsky. Teda aspoň myslím.

   Za dalším novinářem jsem neběžel, ale jel. Autem. Do Malé Úpy do pivovaru Trautenberk. Byl z Francie. Já francouzsky umím asi stejně dobře jako švédsky, dánsky, finsky nebo norsky, takže jsme si povídali anglicky. Angličtinu měl stejnou jako já, jen s francouzským přízvukem. Pokusil jsem se mu tedy vysvětlit, že Trautenberk je pouze pohádková postava. Tomu, si myslím, rozuměl. Že vystupoval ve hraných televizních pohádkách, kterým v Čechách říkáme Večerníček. Tomu, myslím, už rozuměl o dost míň. A že Trautenberka hrál výborný český herec Ilja Prachař ve vycpaném kostýmu, aby působil co nejtlustším dojmem. Tomu nerozuměl vůbec. Ale přerušil nás číšník, který mu donesl pivo a večeři. Buřty pečené na pivu. Na pivu Trautenberk.

   Přeji vám krásné léto a pokud ho chcete prožít na čerstvém, chladnějším vzduchu, přijeďte za námi. Můžete projít pivní stezku nebo jen relaxovat v pivovarech, které jsou zároveň i hotely a restauracemi uprostřed Krkonoš. Všichni se tu na vás těšíme!

Karel Polívka

Zpět