Blog hoteliéra č. 60: Můj osobní Everest

27. dubna 2026

‌

‌

Blog hoteliéra č. 60: Můj osobní Everest

„Já nejdřív četl, že jedeš na Everest,“ napsal mi kamarád, když se dozvěděl, že se chystáme na Eventfest. „Tak si říkám – ten Karel má zas nápady.“

Upřímně? Kdybych se drápal na Everest, možná by to byla menší výzva než naše účast na veletrhu. Loni jsme ho vynechali, protože jsem si v lednu nešikovně zlomil nohu a půl roku nechodil. Účast tedy byla předplacená a bylo jen na nás, aby byla i užitečná.

Moje cesta „na Everest“ začala klasikou. Cestou lesem jsem se snažil za jízdy zprovoznit handsfree. Výsledkem byly dvě vyděšené srnky a jeden zajíc. Pak jsem se uklidnil a začal se soustředit i na něco jiného než na prostor před kapotou. V tu chvíli mi to došlo. Moje nové, složitě vybrané oblečení pro náš stánek zůstalo viset doma na věšáku.

Díky čerstvě rozchozenému handsfree jsem si u Lucky ověřil, že nejsem paranoidní, ale jen zapomnětlivý. Otočka pro kalhoty a košili mě stála hodinu času. A pak znovu na Prahu.

Má výbava na veletrh byla jednoduchá: 150 knížek s vizitkou, 30 piv Fries, televize, kytara, kombo a mikrofon, se kterým vypadám jako letový dispečer na Ruzyni. Technika mě ale nechtěla nechat vyhrát. Když jsem dorazil na místo a měl sestavit stojan na televizi, zjistil jsem, že jsem zapomněl, jak se to dělá. Chtěl jsem zavolat kolegovi – telefon byl po poslechu podcastů úplně vybitý.

A nabíječka? Samozřejmě zůstala na hotelu. Naštěstí byl hotel součástí výstaviště, takže po zdolání všech jednosměrek jsem mobil nabil, rady získal a stánek v jedenáct večer dokončil.

Druhý den dorazily posily – tiskový mluvčí KRNAPu Radek Drahný a náš manažer Tomáš Jirutka. Ti dva jsou ve svých oborech profíci. Odpovídali, sbírali dotazníky a rozdávali pivo. Já jsem hrál a zpíval.

Mělo to úspěch? Máme 59 vyplněných dotazníků. Jestli je to hodně, nebo málo, ukáže až čas. Když se nad tím zamyslím, ten Everest by byl v něčem jednodušší. Na vrcholu se vyfotíte a je jasno. Tady člověk vlastně neví, jestli byl na veletrhu, nebo jen na trochu dražším výletě s kytarou.

A víte co? Uvidíme.

Mějte se krásně.

Karel Polívka

Fotografie

Zpět