09. května 2026
Blog hoteliéra č. 61 – Přepište dějiny 1
Kecal bych, kdybych tvrdil, že si pamatuju vše z toho zápasu s Rusy v Naganu v roce 1998. Vím, že ho vysílali ráno, protože jsem byl v županu. Vím taky, že jsem křičel stejně jako Robert Záruba. Co jsem křičel, to nevím. Pamatuju si jen, že mi věta „Přepište dějiny“ nepřišla nijak divná. Jaká je to v tomto případě blbost, mi došlo teprve nedávno.
Jenže tahle „blbost“ se děje. Zvlášť v poslední době. Ovšem ne jako reakce na dvacet osm let starou Robertovu výzvu. Přepisují se z mnohem prozaičtějších důvodů. A já nemám rád, když ze mě někdo dělá vola. Tak hledám někoho, kdo mi je dokáže vyprávět srozumitelně. Tak, aby to bylo co nejblíž pravdě.
A našel jsem. Na portálu DVTV, který sleduji, jsem si všiml nabídky speciální videosérie o historii 20. století a o našich prezidentech. Tu sérii dělali historik Michal Stehlík a publicista Martin Groman. Těm jsem rozuměl. A měl jsem pocit, že dějiny nepřepisují. Nebo se o to aspoň snaží.
Zjistil jsem, že pánové tuto svou sérii dělají už delší dobu. A že je možné ji sledovat. Tak jsem začal poslouchat. Vždycky si při tom vybavím jeden rozhovor Marka Ebena o tom, jak se natáčí populární pořad O poklad Anežky České. Novinář se mu vyznal, že ho obdivuje za jeho znalosti historie. „Nenechte se mýlit,“ odpověděl mu Marek Eben, „je to jen hra. Má paměť funguje jako dokonalý průtokový ohřívač. To teplo z něj sice chvíli sálá, ale poměrně rychle teplá voda odteče a trubky zůstanou prázdné.“
Několikrát mě napadlo, jestli i já nepřepisuju. Třeba při mých Pokecech s hoteliérem, kdy se mě zákazníci ptají na věci kolem hotelu. A já jim odpovídám ve stylu Mirka Donutila, tedy „zeptejte se mě na co chcete a já vám na co chci odpovím“. Pravdou je, že to hned při zvaní na Pokec přiznávám.
Na Eventfestu mi jeden náš zákazník říkal, že u nás byl před mnoha lety na firemní akci. A že jsem se k nim při závěrečném večírku připojil. „A neudělal jsem nějakou ostudu?“, zeptal jsem se. Jak si vyložit tu jeho odpověď „neudělal, nebojte“ se šibalským vědoucím úsměvem, opravdu nevím.
V tu chvíli mi to došlo. Každý máme svou verzi jejich večírku. A ta, která se jednou bude brát jako „pravda“, nebude ta přesná – ale ta, kterou jeden z nás napíše jako první. A to je, mimochodem, přesně způsob, jak se přepisují dějiny.
Při psaní svých blogů jsem často narazil na potřebu vědět něco o historii tohoto místa. Vybavil jsem se tak mnoha knihami. Nejvíc jsem čerpal z knihy Theodora Lokvence Toulky krkonošskou minulostí. Vyšla ve stejném roce, ve kterém jsem se narodil. Není to tedy nejžhavější novinka, ale to neubírá na její bohatosti. Letos dokonce KRNAP slaví sté výročí jeho narození.
A tak mě napadlo, že bych sem mohl pány Stehlíka a Gromana pozvat. Zjistil jsem, komu napsat, a napsal. Termín jsme loni na podzim dohodli na 3. 6. letošního roku.
Jak se ale na takovouto akci připravit? Nastudovat to? To by možná šlo, ale kde na to vzít energii? Po dennodenních lapáliích s provozem hotelu? S jeho propagací? Po starostech o to, aby se tu dvaceti zaměstnancům dobře pracovalo. A aby se jim tu dobře žilo. A aby se tu dobře žilo i našim hostům.
Kecal bych, že to dělám sám. Nedělám. Ale kecal bych, kdybych tvrdil, že u toho můžu v klidu studovat historii. Rozhodl jsem se tedy alespoň přečíst knihy obou protagonistů. Tedy ty, které oba tak často zmiňují. Což jsem udělal.
Když jsem četl Stehlíkova Zápotockého při Baruščině gymnastice, seznámil jsem se s Pavlem, který pracuje v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd v Praze. A tak z něho vždy tahám, co teď v práci dělá. Mě to baví, protože se něco nového dozvím. A jeho zase baví, že to zajímá i někoho jiného než jeho kolegy.
Když jsem četl Gromanova Kriegla v kavárně na Václavském náměstí, ztratil jsem tam lístek od parkování na Černém mostě. S nikým jsem se díky tomu neseznámil. Jen jsem zaplatil tisíc korun za parkování.
Takže přijedou. A vy, kteří jste z okolí, přijďte taky. Kvůli omezení dopravy na hřebenech vás rádi z parkoviště Strážné lom přivezeme. A vy, co z okolí nejste, přijeďte taky. Ono se totiž u nás dá přespat, víte?
Mějte se krásně a na viděnou.
Karel Polívka
Hotel Friesovy boudy pravidelně navštěvujeme a vždy oceňujeme skvělé jídlo, milou obsluhu, parádní wellness, zázemí pro děti i nádherné výhledy.
Filip S.
Měli jsme skvělý pobyt v krásném a klidném prostředí, s výborným jídlem včetně snídaní z lokálních produktů, milým personálem a čistým, pohodlným ubytováním.
Helena
Pobyt předčil všechna očekávání díky nádherné poloze, skvělému jídlu, perfektnímu wellness, čistému ubytování a srdečnému přístupu personálu.
Z. Roubalová