Skřítci na Friesových boudách.
Krkonoše byly odnepaměti plné vil a skřítků. Zjevovali se lidem na paloucích a lukách, jen nikdo nevěděl, kdy a hlavně proč. A tak si děti vždy po babiččině vyprávění posteskli: “Proč my nemáme to štěstí, které měl děda, praděda, babička či prababička? Proč jim se zjevili a nám ne? Maminka skřítky zahlédla, jak staví na potůčku přehrady, tatínkovi ukázali, na které stromy lézt může, a kterým se má obloukem vyhnout, jen my máme tu smůlu, že vždycky když v lesích a lukách pátráme, skřítci nikde.“. I zželelo se Krakonošovi všech těch zklamaných lidských mláďat a rozhodl se jim některé ze svých skřítků vyjevit. Vybral ty nejmoudřejší z nich, rozhlédl se po kraji a do očí mu padla veliká louka plná krásy a tajemství. Lidé tu vždy obývali pár bud, chovali krávy a ovce, tahali dřevo z lesa a jejich děti tu skotačili kolem potoků, stromů a květin. “Friesovy boudy budou vaše pracoviště“ zahřměl Krakonoš ke třem vyvoleným. Vaším úkolem bude učit děti poznávat mé hory! Skřítkové přemýšleli jak to udělat. A přišli na to! Od té doby Frieskové na tomto kopci učí děti rozpoznávat stopy zvířátek, která zde žijí, listy stromů, které zde rostou a další poznatky o tomto krásném místě naší vlasti na cestě, která nese jejich jméno a říkají jí Cesta Friesových skřítků.