Jak socializovat hoteliéra? Řekněte mu: Nahraj to!

10. září 2026

Poslechněte si blog

‌

Blog č.63 - Jak socializovat hoteliéra? Řekněte mu: Nahraj to!

Host: Kde si to můžu poslechnout?

Já: No tady.

Host: Jo, to dělám. Ale myslel jsem, až budu doma a pojedu do práce.

Já: Nikde. Jsou to písně do Pokecu. Určené sem do klubu.

Host: Hele, ale tady na Spotify jsem tuhle píseň našel. Hraje ji kapela Beat Brtewski.

Já: Jo, to je pravda. V té kapele jsem byl a hráli jsme ji.

Host: A ty ostatní?

Já: S kapelou jsem nahrál ještě jednu. Ty ostatní jsou zatím jen pro Pokec.

Host: To je škoda. Já bych si někdy chtěl Krkonoše připomenout i v Praze v metru. Teda nejen někdy. Často.

   Ta představa mě pobavila. Když jsem v Praze, nechám obvykle auto na Černém Mostě a pokračuju metrem. Říkal jsem si, na kterou stanici která píseň tak vyjde.

   Mezi Černým Mostem a Rajskou zahradou bude hrát Úvod. Což je vlastně dobrý úvod. Bráno doslova, začnete pod mostem, který je černý a skončíte v zahradě, která je rajská. Takže vše, co přijde potom, bude vlastně už v ráji. Vyvrcholí to písní To by byl ráj. Ovšem ta popisuje něco, co rajské opravdu není. Je to parodie na milostnou píseň. To by byl ráj přijde na Florenci. Jedna z teorií říká, že název Florenc připomíná Italy z Florencie, kteří se v těchto místech usadili už za Karla IV. Což mě pobavilo, protože k písni mě zase inspirovala některá „italská manželství“. Naše manželství ale italské opravdu není. Proto hned za touto písní zazní jedna píseň pro Barunku (naši dceru) a druhá o Lucce (mé ženě). Při nich projedeme Můstkem, Karlovým náměstím (jakým jiným) a přijedeme na Anděl. Co k tomu víc dodat?

   Čím déle jsem tou svou trasou metra projížděl, tím méně mi ten nápad připadal nesmyslný. Napsal jsem Pepovi.

   „Ahoj Pepo, dělám teď na hotelu taková čtení z mé knížky a hraji přitom písně. Jako doprovod nechávám hrát kapelu z umělé inteligence. Už se mi stalo několikrát, že se mě lidi ptali, jestli to mám nahraný. Tak bych to zkusil. Co si o tom myslíš?“ U Pepy ve studiu jsme totiž dřív nahrávali s kapelou. Pepa napsal, že jo.

   Studio by tedy bylo. Teď ještě rozhodnout, co v něm vlastně nahrát.

   „Poslouchal jsem ten tvůj muzikál a nejvíc se mi líbí píseň Víla,“ řekl mi jednou kamarád a náš host přezdívaný Hraboš (Vladimír Hrabánek). Ten muzikál, o kterém mluvil, jsem před rokem napsal a nechal zahrát umělou inteligencí. Kamarádům jsem ho pak pro pobavení poslal. Napadlo mě tedy, že by tato píseň neměla na albu chybět. Jenže kde sehnat zpěvačku? V kapele se mnou jedna skvělá zpívala, ale ta byla o prázdninách vždy někde v zahraničí. Svěřil jsem se Lucce. „A co ta Jane?“ řekla mi. Tu jsme s Baruškou jednou viděli zpívat na slavnostech ve Strážném. Tak se nám to líbilo, že jsme si její písničky stáhli a v autě je pořád dokola poslouchali. Sehnal jsem na ni číslo, zavolal jí a ona řekla, že ano.

   Ve studiu jsme se pustili do práce. „Ta tvoje Vánoční je hezká písnička, ale toho „ná-na-na“ je tam strašně moc,“ obrátil se na mě Pepa od monitoru počítače. „Je to nuda. Navíc tam máš sbory od umělé inteligence. A ta zní, celkem nepřekvapivě, dost uměle.“ Kdybych byl pečlivý a důsledný, měl bych vše promyšlené a připravené. Ale já nejsem ani pečlivý, ani důsledný. Tak jsem se s ním nepřel, vzal píseň domů a „ná-na-na“ zkrátil. A napadlo mě, že když už mám zpěvačku, proč ji nevyužít ještě v jedné písni? Hned pak jsem napsal Janě na WhatsApp:

Já: Nazpívala bys se mnou i tuhle? Jmenuje se Vánoční.

Jana: Můžeme to také zkusit. To má být duet? Které části bys chtěl, abych zpívala já?

Já: První sloku já, druhou sloku ty, třetí společně a „ná-na-na“ taky společně.

Jana: Ok. A nemohla by se jmenovat Vánoční krása? Vánoční má totiž každej.

   A tak je deska Pokec s hoteliérem na světě. Host si tedy konečně může připomenout Krkonoše v metru. Pomohlo mi to nějak v té socializaci? Nevím… Vím ale, že když pojedete metrem, třeba narazíte na lidi, kteří nic neposlouchají ani nečtou. Jen se na vás mile a upřímně usmívají. Buď jsem to já, nebo ostatní hoteliéři. Co tím sledují? Socializují se.

Zpět